Předem zaplacené startovné za závod se rozhodně vyplatí. Protože když do poslední chvíle nevíte, jestli na závod pojedete a předem se neregistrujete, hrozí, že Vám u prezentace řeknou, že máte prostě smůlu. To se stalo kamarádovi Tomovi, který jel na tento závod se mnou. Slečna u registrace naštěstí dodala, že můžeme počkat na konec prezentace, že když si nějaký závodník číslo nevyzvedne, tak si ho Tomáš může vzít. Neztráceli jsme naději a všechno jsme provedli, jak kdyby měl startovat. Na tak dlouhý závod je dobré se předzásobit sacharidy a připravit si asi milion věcí (neopren, brýle, boty na běh, cyklistické tretry, přilbu, pás na číslo, výživa na kolo a běh atd. atd.) a následuje nějaké to rozhýbání - jak na kole, tak i na běhu. Když jsme dorazili zpět na prezentaci, naštěstí na Toma číslo zbylo a mohli jsme si věci přesunout do depa. Stihli jsme si i rychle depo projít, abychom věděli, jak po plavání najít co nejrychleji svoje věci. U mě to nebylo tak těžké, protože na mě nezbylo klasické místo se stojanem pro kolo a bedýnkou na věci, ale jako chudý příbuzný jsem si kolo opřel o plot a tráva na věci taky posloužila k účelu svému.
Naštěstí voda neměla přes 24,6 °C a neopreny byly povoleny. Na start ze břehu Máchova jezera se postavilo 150 triatletů. Po výstřelu jsem se nikam nehnal a zařadil se někam do druhé desítky. Plavalo se na jeden velký okruh proti směru hodinových ručiček. První polovina plavání byla bez větších kopanců a strkanic, akorát v druhé polovině se plavalo proti vlnám jak v moři a i sluníčko nám svítilo přímo proti nám, což dost zkomplikovalo orientaci, ale kolem mě bylo naštěstí dost plavců, tak jsem se orientoval podle nich. Po plavání, která je moje nejslabší disciplína, jsem byl na 30. místě s časem 33:21. Po naskočení na kolo jsem doufal v posun vpřed.
Cyklistika byla rozdělena na 3 okruhy s 3 km nájezdem podél železniční trati, která byla z části vykobercována. Trať vede po hezkém asfaltu a profil není nijak náročný, protože se na necelých 90 km (88,5km) nastoupá něco málo přes 500 výškových metrů. Trať jsem projel průměrnou rychlostí 36,2km/hod za 2:26:34 a o pár míst se posunul vpřed, ale stále jsem měl pošetřeno na moji nejsilnější disciplínu. Při příjezdu k depu jsem si ještě špatně vycvaknul botu z nášlapu a skončil jsem na koberci před dvoukolem s nevidomým závodníkem a jeho vodičem. Ty se mně zaslouženě vysmáli, co je to za pako, který ani neumí slézt z kola.
Běh je asi jeden z nejhezčích běhů v ČR v rámci 1/2IM. Nejdříve vede podél jezera a následně se uhne do lesa, kde část vede po cyklostezce a část i po lesních pěšinách s převýšením 116 m. Vyběhl jsem tempem kolem 4 min/km s nadějí, že to udržím. Podle hodinek jsem cílil na celkový čas pod 4h 30min. To se mi ještě na žádném závodu nepodařilo pokořit a tak jsem měl cíl jasný. Jen mně vrtalo hlavou, že se běží tři okruhy a po prvním okruhu jsem měl na hodinkách nějakých 7,3km, což lehkou matematikou vychází na téměř 22 km.
Nevěnoval jsem tomu moc velkou pozornost a říkal jsem si, že je asi někde ten poslední okruh zkrácený, ale bohužel to tak nebylo, a i když jsem bojoval, jak se dalo, tak jsem proběhl s celkovým časem 4:32:32. Běh, který měřil 22km jsem zvládnul za 1:29:22 a byl to 3.nejrychlejší čas dne. Celkově jsem se umístil na 10. pozici a v kategorii bral krásné třetí místo za takovými profíky jako jsou Jan Oppolzer a David Jílek.
Sportu zdar
Plesky