Aktuality

Předem zaplacené startovné za závod se rozhodně vyplatí. Protože když do poslední chvíle nevíte, jestli na závod pojedete a předem se neregistrujete, hrozí, že Vám u prezentace řeknou, že máte prostě smůlu. To se stalo kamarádovi Tomovi, který jel na tento závod se mnou.

Co by si tak mohl kluk z Polabí vybrat za extrémní závod, když největší kopec v okolí domu je nadjezd u Parama? Tuto otázku jsem si podal před letošní sezónou a odpověď byla jasná. Mělo by to být někde, kde jsou pořádný kopce a aby to bylo na dojezd autem, abychom tam mohli jet s celou rodinou. Zlatá karta padla na slovenského Oravamana.

Mistrovství ČR ve středním triatlonu (1,9km plavání, 90 km kolo, 21km běh)

Po 4 letech jsem se postavil na závod v distancích polovičního Ironmana a s sebou vzal ten nejlepší support team, který jsem mohl mít.

Tak a je to tady. Po roce zase postaven na krásný triatlonový závod v blízkosti Pardubic, který je v distancích polovičního Ironmana (1,9km plavaní, 91km na kole a 21,1km běh). Čas přemístění jsme letos nepodcenili a dorazili na start o 2 hodiny dříve.

Tak a je to tady, další závod ze seriálu Czechman tour. Letošní slibované počasí přes 30°C se vyplnilo a již od ranních hodin to pěkně hřálo. Na letošní závod jsem si nesliboval žádné velké výkony, protože trénink nebyl takový jako v předchozích ročnících, ale spoléhal jsem na paměť těla a týden dovolené v Itálii, kde jsme s klukama z oddílu stihli něco najezdit.

Po necelém týdnu od Pražského půlmaratonu jsem se postavil na další závod, kam mně spíše dokopala moje drahá polovička se slovy, že to budu mít dobrý trénink na Czechmana. Protože při středním triatlonu po 1,9km plavání a 90km na kole jsou už nohy trochu vyváté, tak alespoň nacvičím tento stav ;).

Na tento rok jsem se rozhodl pro novou výzvu v podobě maratonu, který jsem ještě nikdy neběžel a můj plán byl jasný. Maraton bych rád zaběhl pod 3 hodiny.

Před časem jsem se rozhodl pro tuhle masovku po konzultaci s kámošem Lukášem, který ji byl v roce 2016 a říkal, že zažít tolik fanoušků na trati je nezapomenutelný zážitek. Ještě v 10 hodin večer jsme se nemohli rozhoupat jestli zvolit cestu po kolejích, nebo po silnici, ale nakonec jsme se rozhodli pro vlak, aby i Davídek měl zážitek z použití dalšího dopravního prostředku.

Asi to zná každý, ale dost často se stává, že když člověk o něčem řekne, že už nikdy, tak to rozhodně neznamená, že to tak i dopadne. A tak to u mě bylo se závodem Pilman 2018. Minulý rok jsem se na tento závod velmi těšil, protože mně kopcovitý profil trati vyhovuje, ale už při závodě jsem věděl, že to nebude úplně ono, protože na kole se dost často mění profil a nějak mně to nohy nemohly pobrat.

Startem do nové sezóny se stala dnešní Křížová desítka, kde jsem chtěl otestovat aktuální formu. Na závod jsme jeli s celou rodinou, tak jsem měl velkou podporu po celý běh a navíc jsme to spojili s pěkným výletem k ohradě se zvířaty. Na závod jsem se nijak speciálně nepřipravoval a šel jsem ho i po včerejším dlouhém kole, možná i proto mě nohy bolely už před startem :D.