Mistrovství ČR ve středním triatlonu (1,9km plavání, 90 km kolo, 21km běh)
Po 4 letech jsem se postavil na závod v distancích polovičního Ironmana a s sebou vzal ten nejlepší support team, který jsem mohl mít.
Jelikož všichni rádi hodně spíme, tak na závod přijíždíme na poslední chvíli a není mnoho času na nějaké větší přípravy. Rychle naházím věci do tašek, které předám do jednotlivých dep, ale bohužel zjišťuji, že jsem si nevzal tepák a ani cyklo počítač. Rychle přehodnocuji veškerou předem detailně propracovanou strategii o wattovém výkonu na kole s ohledem na tep a místo toho mám novou a trochu jednoduší, pojedu to na pocit. Na závod dorazili i kámoši a výborní triatleti Kuba a Tomáš, se kterýma ještě stihnu prohodit pár slov a postěžovat si na bolístky. Za chvíli už se společně soukáme do neoprenů. Jelikož svítí slunce a ve stínu je snad 30 stupňů, tak díky vlastnímu potu není až takový problém se tam dostat, ale vydržet v něm.
V 11hodin zazní rána z pistole a 190 borců to valí vodou směrem k první bójce.
Voda má tradičně barvu do hněda a viditelnost nebude větší než 10 cm. To pro mě není ideální, protože tím odpadá možnost se držet někomu v nohách a vyplavat o trochu lépe. Bohužel musím plavání absolvovat dosti osamocen. U konce plavání mám menší konflikt s jedním plavcem, který na mě opakovaně najíždí zleva a na rozdíl od něj se nemám kam posunout, protože vpravo vedle mě plave nějaká slečna a já, jako velký džentlmen, bych ji rád nechal prostor na plavání. Bohužel se s plavcem opakovaně dostávám do střetu až do chvíle, než zastavuji a houknu na něj, protože už mě přestalo bavit dostávat opakované rány do těla a hlavy. Chvíli na mě kouká a pak už plaveme dál v pohodě až do konce plavání. Nakonec, po 34 minutách, vylézám z vody na průběžném 43.místě. Na mé mizerné plavání to je slušný výkon.
V depu beru tašku s botami, které si chci spěšně obout, ale nemůžu tam dostat nohu. „Hele, on tam je můj cyklo počítač, který tam musel v tašce zapadnout.“ Rychle ho vezmu do ruky a běžím pro kolo. Trať cyklistiky je vedena na tři okruhy s menším nájezdem a celkové převýšení je 1100 m, tak zde moc roviny nehledejte. Obzvlášť výjezd do vesnice Vepřová dává nohám dosti zabrat. Na cyklistice nasazuju dosti vysoké tempo a ze začátku se mně podaří několik pomalejších cyklistů sjet, ale bohužel v dalších okruzích spíše ztrácím na výkonu,tak mě jich zase pár předjede. Cyklistiku dokončuju za 2 hodiny a 44 minut s průměrem 33 km/ hod. s nadějí, že se mi podařilo pošetřit síly na mojí nejsilnější disciplínu.
Trasa běhu vedla z velké části po silnici a jen kousek po lesní cestě, kde byl nádherný stín a pocitově mnohem větší chlad. Tato část byla vždy za odměnu. Naposledy, jsem zde měl průměrné tempo 4:17/km, a tak byla snaha se k tomuto času alespoň přiblížit, protože jsem neměl naběháno tolik jako v minulých letech z důvodu stavby našeho domu. První kilometr jsem napálil za 3:55, ale při pohledu na tep jsem byl šokován a rychle začal brzdit. Následně už jsem běžel rozvážně a ustálil se někde na tempu 4:20min/km, které jsem držel až do cíle. Jelikož panovalo pořád velké teplo, tak jsem každou občerstvovací stanicí procházel a poléval se vodou, abych motor neuvařil. Běžeckou část jsem zvládnul za 1 hodinu a 32 minut, což byl 16. nejrychlejší čas dne.
Celkově z toho bylo 22. místo a 5. místo v kategorii.
